První den ve škole! :)

     Jak vypočítala naše Týnka,v naší třídě jsme nebyli přesně čtyři měsíce a jeden den. Možná proto jsme se do školy už opravdu těšili. První den našeho prezenčního týdne jsme si parádně užili! 

     Ráno jsme se pořádně bez protestů protestovali a všichni jsme byli pozitivně naladění a negativní.  Z některých z nás spadly obavy z "šťourání v nose" a ze dvou čárek.   Pak se před námi objevili známé obličeje s nápisem: Jak se dnes cítíte? 

     Udělali jsme si statistiku výsledů... Nejvícdětí cítilo údiv (č.1) z toho, že jsme konečně ve škole... Druhý nejvytíženější obličejík bylo číslo 5... Důvod? Špatně se nám spalo, protože jsme se: 

a) těšili

b) měli strach, že zaspíme

c) stále jsme na něco mysleli...

     A proč jsme se také cítili ospale? Protože na distančku jsme vstávali o pár desítek minut déle...  Objevilo se také nemálo "šestek". Obrázek jsme nechápali jako "bojovníka". Ten kluk prý říka: "JO! Jsem ve škole!"

     První den byl "skoroneučícíse". Zjišťovali jsme informace od spolužáků a pak si zahráli hru "Najdi někoho...". Opět jsme se dozvěděli, kdo jak prožíval "distančku", kdo se co naučil, upekl, vytvořil... A pak přišlo na řadu vlastní zamyšlení s kartami Dixit. 

     Také jsme si odbyli premiéru v on-line hodině angličtiny. Vše proběhlo jak mělo a my "spílpvali" jak rodilí Angličané. Za doměnu jsme se vydali hledat poklad na zahradu školy. Indicie zněla: "Co se vám vybaví, když se řekne slovo moře?" Nenechali jsme se moc zmást a opravdu brzy jsme kouzelnou krabici vyhrabali z doskočiště! Odměna byla nejenom sladká, ale i pichlavá. Tedy mohla by být pichlavá, kdybychom si placku se znakem koleje z Bradavic špatně připli. 

     První den jsme si užili se vší parádou. Další budou sice už učící, ale to nevadí. Ve škole doma jsme se rozhodně neflákali a nenudili, ale po tak dlouhé době se do školy budeme ještě chvíli těšít.

Michaela Doubravová a třeťáčci z áčka :)