Třetí den na Jívce

     I dnes platilo již řečené - svědčí nám to tu a spíme jako dudci.  Počasí je (bohužel) také ukázkově podzimní a léto v nedohlednu. My se venku zahřejeme sportem a tak kulichy a sněhuly nepotřebujeme. 

     Každé dopoledne začínáme rozcvičkou! Oběhneme dvakrát chalupu za mohutného povzbuzování paní učitelky Jany (na její pokřik "Jedu, jedu!" budeme vzpomínat určitě dlouho...) a za bedlivého dozoru zbyývajících učitelek. Pak si protáhneme a vyladíme všechny svaly, které na těle máme, seřadíme se do družstev a jde se soutěžit! 

     Dnes byly na programu opět čtyři disciplíny: hod granátem na cíl, člunkový běh, střelba na koš a závod zvaný "obratnost", kdy jsme museli vyběhnout schody a vyšplhat na vrchol sítě. Paní učitelka Míša byla zvědavá, jak se u střelby na koš povede třem baskeťákům z našeho áčka. Tady musíme férově přiznat, že tři koše z pěti pokusů nebylo to nejlepší k vidění.  A také přiznáváme, že v béčku se našla slečna i mladík, kteří byli stoprocentně úspěšní. Klobouk dolů.  V našem áčku jsme se trefili nejvíc čtyřikrát. 

     Člunkový běh neměl s kanoistikou nic společného.  Běhali jsme kolem kuželů minikolečka a pak rychle sprintovali do cíle. Až tam jsme si postupně rozmotávali nohy. 

     Před obědem jsme ještě v týmech stihli dokončit hru na slovní zásobu jméno, město, zvíře ...  I tady to bylo napínavé do poslední chvíle. 

     Jako obvykle zmíníme i dnešní dlabanec: k obědu vynikající svíčková a k večeři stejně dobrý gulášek. Takže omáčkový den. Chutnalo nám, jak by ne.  I druhé večeře jdou na odbyt, po obou svačinách se vždy jen zapráší... 

     O poledním klidu jsme se na chvíli zaměstnali "doučkem" - tentokrát matematickým. Procvičili jsme malou násobilku, dělení se zbytkem a dělení mimo obor násobilek. Jak se některým dětem úplně moc nechtělo, nakonec odcházeli s úsměvem a sdělením: "Paní učitelko, mě to dnes bavilo." Odpověď? "No vidíš, a tys to chtěl/la sabotovat..."  

     Odpoledne jsme se vydali na malý výlet. Šli jsme do nedalekého pěchotního vojenského srubu Odolov. Tam už na nás čekal pan průvodce v uniformě a vše nám vysvětlil i ukázal. Žasli jsme nad bytelností celé stavby - hlavní stěny z bětonu jsou široké rovný jeden metr..., nad sbírkami munice, i nad tím, jak je to uvnitř vše zařízené. Dokonce je prý možné v takových srubech přespat. Dozajista zajímavý zážitek.   Střílnami jsme vykukovali ven a zkoumali jsme "rouru", kterou se ven vyhazoval granát.  Ano, výlet se zdařil - bylo i nakupování cestovatelských vizitek a pohlednic.

     Zpět jsme přišli chvíli před večeří a po ní jsme měli volný čas na vyhodnocení všech dnešních soutěží, na rozdávání pohlednic a dopisů, na hry, čtení, hygienu ... a hurá do postelí. Den byl dlouhý a zítra bude zase. Dobrou noc z Jívky! 

Michaela Doubravová + Martina Hladíková + Karla Kubanová + Jana Lacová a holky a kluci z ábéčka :)