Beneckování 4.

     Dnešek patřil celý celičký běžkám a celodennímu výletu. Hned ráno jsme se rozdělili do tří skupin. Na rychlíky, průměrňáky (protože u nás už žádní pomalíci nejsou...) a na marody a jinak "porouchané".  Posledně jmenovaní bohužel s námi na běžky nemohli a tak zůstali pod dohledem paní učitelky Hladíkové v hotelu a okolí. Také si ale udělali menší výlet do centra Benecka, k vlekům a zpět. 

     My ostatní jsme se pečlivě připravili a vyrazili směr Horní Mísečky. Vybaveni řízkem a spoustou dobrot ze sponzorských darů od rodičů (ještě jednou děkujeme) jsme statečně šlapali v první polovině více méně do kopce. V posledních (kilo)metrech stoupání k chatě Stopa jsme si notovali do rytmu: "bu-fet, bu-fet, bu-fet" a šlo to o fous lépe.  My jsme se totiž na snězení řízku těšili a právě tam jsme si ho mohli v klidu a v teple sníst.  Jsme nejen šikovní, ale i vynalézaví... okoukli jsme místní nabídku, zhodnotili svůj stav financí a našli elegantní vychytávku...  někteří si koupili hranolky, které si rozdělili dvojice napůl, ke své polovině přidali řízek a super oběd bez vysokohorské přirážky byl na světě. 

     Z Horních Míseček jsme se jeli podívat na vyhlídku, která kamsi zmizela a výhled trochu zarostl...  Hned u ní byla biatlonová střelnice. Chtěli jsme se společně vyfotografovat. A aby to nebyla prý nuda... řekla paní učitelka Doubravová, že máme udělat nějakou bláznivou fotku, ať je to legrace... Byla, ale neplánovaná... Pro obecenstvo jsme předvedli ukázkový "domino efekt" a tak nějak jsme všichni ze skupiny rychlejších popadali.  Než jsme se rozmotali, narovnali končetiny i hůlky, smáli jsme se a zároveň i dohadovali, kdo za to může... 

     Do hotelu jsme přijeli hodinu před večeří unavení, ale spokojení. Vyšlo nám počasí a všichni jsme dojeli v pořádku. Rychlejší skupina vedená Pepou Havlíčkem dnes ujela téměr 25 km. Pomalejší skupina pod dohledem pana učitele Halíka s dozorem paní učitelky Novákové zvládla o deset km méně. Pepa se totiž nemýlil a vedl svou skupinu úmyslně oklikou... 

     K večeři nás čekaly obří kynuté meruňkové knedlíky a ještě navíc sladká odměna za odvedený výkon.Před druhou večeří jsme si zabalili lyže a lyžáky a po ní dobalili kufry, připravili oblečení na zítřejší běžkařské závody a na odjezd domů. Chvíli jsme u toho řádili, ale pak nás nakonec přemohla únava a všichni jsme brzy usnuli ve svých hotelových postelích. Osud Hanče a Vrbaty se nám tedy dnes vyhnul. 

Michaela Doubravová, Martina Hladíková, Jiří Halík, Lenka Nováková, Josef Havlíček a běžkaři z ábéčka :)