Třída 9.A - 2015/2016

Takže konečně. Letos to byly nervy, protože až do října jste žádné fotky nenosili. Už jsem si říkal, co jsem udělal špatně, proč nikdo neprojevil zájem? Rozhodoval jsem se, že už neuspořádám žádný další ročník, že mi bude jedno, jestli budete jenom vejrat do PC a mobilů a nebudete chodit vůbec ven do přírody. Po mých zoufalých listopadových výzvách jste fotky začali nosit, ale připadalo mi to jenom proto, abych nebrečel. Všem, kteří se zúčastnili, moc děkuji a vyhodnoceným gratuluju. Během prosince si Vás svolám a dostanete odměnu a Vaše fotky vystavím na nástěnku před biologii. Na závěr shrnuji, že jsme soutěžili ve třech kategoriích: krajina, fauna a flora. V každé kategorii jsem vybral 5 fotografií a ty už jsou bez pořadí.

HE2

V pondělí 16.listopadu se paní učitelka Klepalová a žákyně Natálka Paurová ze třídy 8.A a Alexandra Urbanová z 9. A zúčastnily soutěže Mistr slov.

Tato soutěž , která má za sebou dnes již desátý ročník, se jako tradičně uskutečnila na ZŠ  Pardubice, Závodu míru pod vedením paní učitelky Mgr. Kučerové. V odborné porotě usedl ředitel Východočeského divadl pan Petr Dohnal, náměstek primátora pan Jakub Rychtecký a paní Hana Pochobradská.

Na tuto rétoriclou soutěž se žáci pečlivě připravují, soutěží se ve dvou kategoriích. Mladší kategorie je  pro žáky 6. - 7. ročníků. Vitězem se stala Anna Poláková, studentka Gymnázia Chrudim. Její příspěvěk Povídky ze školní tělocvičny nejen pobavil, ale donutil i k zamyšlení.

Vítězkou druhé kategorie, žáci 8. - 9. ročníků, se stala s dojímavým příběhem osamělého člověka  Tereza Macasová ze ZŠ Závodu míru.

Těšíme se opět na příští ročník.

L.Klepalová

Že je Sněžka nejvyšší horou České republiky, to ví každé mimino. ALE, kdo z Vás zažil východ slunce na vrcholu Sněžky. Asi nikdo, my také ne, ale jenom do středy 4. listopadu 2015. A přitom stačilo tak málo, stačilo jen ventilovat takový bláznivý nápad před některými dobrodruhy, kteří se hned chytí. Potom už to byla pouhá rutina. Ale popořadě:  zjišťujeme meteorologickou situaci, slunce bude vycházet v 6 hodin a 43 minut, bude teplo, jasno a bezvětří, den předem vyráží na Sněžku spojka a měří trasu dětským tempem a zapisuje si časový plán výstupu, objednáváme balíček na cestu, voláme na Luční boudu, jestli bude otevřeno už od brzkého rána, oznamujeme akci dětem, které se vyjadřují a akci podpoří. Nastává den útoku na vrchol, vstáváme ve 04:15, naléváme si do flašek horký čaj, bereme balíček a vyrážíme do černočerné tmy, držíme kompaktní formaci, svítí mobily a čelovky, nikdo moc nemluví, držíme stálé tempo, abychom na Sněžce nebyli ani brzo ani pozdě. První zastávku si dáváme na Jelence, tma jak v pytli, ze tmy se ozývá jen srkání čaje a mlaskání, snídáme. Dál jde cesta strmě nahoru, občas někdo zakleje, když brkne, jdeme klečí. Na Svorové hoře začínáme rozeznávat obrysy cesty, za zády se nám začíná zbarvovat nebe do oranžova. Koukáme na jednu stranu do Čech a na druhou k sousedům do Polska na svítící města a vesnice. Sněžka je už přímo před námi, už víme jak je dobře, že trasu máme naměřenou na minuty. A konečně jsme na vrcholu, stojíme v kruhu, všichni se držíme za ruce a říkáme „zřím Tě“. Za deset minut na nejvyšší hoře Čech svítá a my jsme přitom, zíráme a jenom fotíme a fotíme. Už víme, čemu se říká zážitek na celý život. Ze Sněžky pokračujeme v celodeňáku. Ve 14.00 jsme doma a zalézáme do postele a spíme až do večeře.  Bez dobré party bychom to nedokázali. V příloze se můžete mrknout, co na soustředění děláme.

Zorka, Petra, Martin a HE2

Dnešní čtvrteční dopoledne jsme školní lavice vyměnili za pohodlná křesla Městského divadla Pardubice a běžné civilní oblečení směnili za společenské. Mladí herci zpívali a hráli v úsměvné komedii Výtečníci. Děj nám všem byl hodně blízký- byl totiž ze školního prostředí.

Bylo to pěkné a nám to všem moc slušelo.