backgroundbackgroundbackgroundbackgroundbackgroundbackgroundbackground
Separator

Zlatá tečka našich Amazónek

25.06.2018

Zlatá tečka našich Amazónek

Jedna škola v nějakém městě se zúčastnila sportovní soutěže. Obsadila pěkné místo. Školu reprezentovaly žákyně. Byl s nimi pedagogický pracovník školy. Nejlepší hráčkou byla jedna z nich, ale musíme pochválit všechny.

Podle GPDR nefotil a zapsal 9A6B007

Zlatá tečka našich Amazónek (teď normálně)

Všichni víme o strašáku jménem GPDR, který nás všechny chrání, takže o nás vlastně nikdo nic neví (pokud o nás nepíší v Blesku). Kdo je však v obraze a zná zákony, může se chovat jako za starých dobrých časů. Proto jsem si najal právníky a vyjednal si souhlas od sportujících žákyň, že mohu napsat tento článek.

Byl to den jako každý jiný v poslední dny školního roku. Seděl jsem jako starý jezevec ve svém kabinetu obklopen sportovními poháry, které už nejdou kam dávat. Konkrétně jsem přemýšlel a počítal, kolik hodin zbývá do prázdnin. Když tu náhle, ťuky, buchy, ťuk. Ve dveřích stála delegace děvčat, která pro mě nevěstila nic dobrého. Nechtěl jsem to slyšet: kdo koho tahal za cop, kdo s kým přestal kamarádit, kdo komu vytáhl salám ze svačiny nebo kdo nemá kredit nebo komu spadl mobil do záchodu, ale jde s ním volat. Mluvčí komanda byla Agáta. Když chtěla promluvit, zaútočil jsem slovy: nemám, nebudu, nikam s Vámi nejdu a navíc tady nejsem. Usmála se na mě a řekla mi, že mě vidí a jestli bych s nimi nešel na turnaj v dívčí kopané, který jsme vloni vyhráli, řekla ještě, že si všichni myslí, že jsem dobrý fotbalový trenér, pravděpodobně s licencí. Zahnaly mě do kouta pěknými slovy. „Už jsem si říkal, že když nepřijdete, budu vám to muset povinně nařídit“ bylo vše, na co jsem se zmohl.

Hrálo se na Letním stadionu v Pardubicích, přihlášeno bylo 7 škol, ale hrálo 8 družstev. Ohrazenice měly dvě družstva a jejich starší profesionálky hrály mimo soutěž a bylo to dobře, protože porazily hladce všechny týmy. Výsledky hráček Benešovky: 4:1 s Polabinami I, 6:0 s Veverkami, 3:1 s mladšími z Ohrazenic, 2:0 s Přeloučí, 3:0 s Cholticemi a remíza 1:1 se Sezemicemi. Branky střílely: 11 Lenka, 3 Verča, 2 Agáta a Romana, 1 Tereza. Turnaj jsme vyhráli. Toliko statistiky.

Slíbil jsem našim Amazónkám, že zhodnotím jejich herní projev, který pak bude součástí jejich portfolia, ke kterému se přihlíží při přijímacím řízení na univerzity. Stručně popíši co se tenkrát dělo. V den turnaje panovalo v Pardubicích vše spalující vedro a reálně hráčkám hrozily kolapsové stavy v důsledku dehydratace. Pořadatel ke každému hřišti přistavil a doplňoval vědra s vodou, kterými se polévaly děti, které vůbec nebyly účastníky turnaje, ale protože se vědra doplňovala neustále, tak měly zajištěnu činnost na celé dopoledne. Ráno jsem, vybaven slaměným kloboukem, nedočkavě vyhlížel své dívky. Přišly a pak mi na velmi dlouhou dobu zmizely v šatně. Už jsem myslel, že ani nestihneme nástup týmů před zahájením turnaje. Nechápal jsem, jak může tak dlouho trvat natáhnout si trenky, trika a nazout si boty. Když vyšly z útrob tribuny, tak jsem pochopil, co v šatně desítky minut dělaly. Znal jsem je ze školy, ale nikdy jsem je neviděl tak „vystajlované“, na chvíli jsem zapomněl, že jsme si přišli zakopat a viděl jsem přehlídkové molo v Paříži. Už jsem je měl naskenované, nadarmo ve škole nedělám módní policii. Vše ladilo do barvy, včetně doplňků a k tomu kopačky světoznámých značek. Místo dresů jsem vzal růžové rozlišováky, které jsou jak nové, protože v nich kluci nechtějí hrát. Romana řekla, že to je prima, protože se jí hodí k růžovým pruhům na botách a já věděl, že máme vyhráno.

Tak a teď už konečně k výkonům našich hráček. Všechny hráčky jsou žákyněmi 8. ročníku, pouze jedna devátého. Lenka byla naší nejlepší střelkyní, mezi obranou soupeřek se proplétala, až se někdy zamotala tak, že jsem si musel vzít kinedril abych se taky nemotal. A když všechny umotala, tak kopla balón do brány a dala gól a ani se moc neradovala, protože jich dala jedenáct a radováním by se v tom teple zbytečně vysilovala. Agáta dřela, je to naše nejlepší hráčka, byla u všeho, poctivě se vracela, pálila o sto šest, ale její střely tentokrát končily v kosmu nedaleko od mezinárodní vesmírné stanice, proto jen dva góly. Verča minule nebyla a teď byla největším překvapením, hrála s obrovským sebevědomím, s hlavou nahoře, tvrdě, přihrávky rozdávala s chladnou rozvahou a její střely měly průraznost tankových granátů. Její zářivě svítivé štulpny umocňovaly její výkon, mě zjednodušovaly určit její polohu, ale bohužel mi způsobily zánět spojivek. Kristýna chytala. Znám ji už 4 roky a vím, že v některých vypjatých situacích mluví rychleji, než myslí. To se také stalo směrem k rozhodčímu a trenérovi, když nechytila dvě laciné čudly. Jenže to by nebyla Kristýna, aby nezvládla ty opravdu těžké a krizové chvíle zápasů, kdy tým jednoznačně podržela. Jeden moment byl naprosto zásadní, to když proti ní letěla peckovitá pumelenice, prostě bomba všech bomb snad ze dvou metrů. Na chvíli se zastavil čas a mně v hlavě běžel film Rychle a zběsile 10 o tom jak vezu Kristýnu v kvílící sanitce s čistým průstřelem břicha. Nebyla by to však naše Kristýna kdyby nezpevnila břicho v tvrdý neprůstřelný pancíř jako Lara Croft a míč se od ní odrazil neznámo kam do bezpečí. Lehce zaslzela a ke mně vyslala pohled, kterým mi říkala: „A cos myslel synku!“ Výkon Zity byl veselý, své hře se pořád smála, vše komentovala, ale obranné situace zvládala s rozvahou, která mě nutila sáhnout po antidepresivech. Když už byla v tísni největší, míč nakopla tak zvaným benešovským bodlem, nebudu psát, že směrem dopředu, ale spíše pryč od brány.  Jednou si efektně pomohla patičkou, fintou, kterou by ji mohl závidět každý Sparťan. Terka působila klidným dojmem, byla oblečena do barev Barcelony, ale málokdy jí při akci vlály její blonďaté rozpuštěné vlasy. Ale abychom se nespletli, pod zdánlivě ležérním, laxním až pasívním výkonem dřímal instinkt brutální zabijácké střelkyně, které dává góly pomalými plíživými a nepřekvapitelnými střelami. A pak jako oslavu nechá rozevlát svoji zlatou hřívu. Denisa, bezchybná, tvrdá, spolehlivá. Hrající jako Verča s hlavou nahoře. Neuhnula ze žádného souboje, vybojovala desítky míčů, které pak rozdávala směrem k našim střelkyním. Odváděla otrockou práci (tzv. charitu) a smetanu za ní slízly střelecky úspěšné spoluhráčky. Vím, proč hrála dobře, má bratra, který hrál také za školu a doma můžou rozebírat herní činnosti a situace. Gábina běhala po hřišti jako pitbul a žádný balón pro ni nebyl ztracený. Je pravda, že kotníky protihráček okopávala jak řádky brambor, a samotnou ji to muselo také bolet. A neslyšel jsem ani fňuknutí. Obětovala se pro družstvo, byla všude a nikde. Poslední z týmu byla Romana. Na hřišti působila velice křehce a zranitelně. Její pohyby nebyly náhodné, byly chaotické. Hrála s chutí, míč nevyhledávala, ale když už se s ním potkala, byla nekompromisní a dvakrát zavěsila gól do brány.  To jenom potvrzuje moji trenérskou teorii, že hrát jde krásně i efektivně. Tzv. Hedvova teorie krásy a gólů. Děvčata moc Vám děkuji, za reprezentaci a plním slib o článku pro Vás a o Vás. Zalézám zpět do kabinetu, hledám místo pro pohár a jako Vy se těším na prázdniny.

Společnost fotbalistek si užíval HE2

 

Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek
Zlatá tečka našich Amazónek