backgroundbackgroundbackgroundbackground
Separator

Školní družina

Tak se k nám zase po nějaké době přijela podívat zvířátka, ale nebyla to jen tak ledajaká zvířátka, byli to ještěři. 

Věděli jste, že u nás žijí celkem 4 druhy ještěrek? 

Ještěrka obecná, zelená, zední a živorodá? Proč živorodá? No právě proto, že rodí živá mláďata, tím se liší od ostatních, které se rozmnožují pomocí vajíček. 

A kvízová otázka pro vás...kam byste zařadili slepýše? Správně, mezi ještěry, protože má na páteři stopy po malých zakrnělých nožičkách. Ale pozor, v žádném případě nesahejte slepýši ani ještěrce na ocásek, ten by upadl a takhle krásný a silný by už nenarostl. 

Koho tu máme dále? Ano, agamu vousatou. Ta je údajně velký jedlík, takže pozor na svačinu! 

A kdo to tu na nás prská a syčí? Správně, je to chameleon jemenský. Tenhle prý velká netykavka. Hned se mu něco nelíbí. Zabarví se a prská a prská. Ale nebojte se, nedokáže se po vás ohnat, když ho pohladíte na zádech, není schopen se otočit, aby vám ublížil. A proč je takový popraskaný? Právě proto, že se zrovna svléká z kůže, ale nedělá to jako hadi, nesvléká se najednou, jeho kůže postupně praská podle toho, jak roste. 

A co ten jeho jazyk? Představte si, že ho má dlouhý jako celé tělo včetně ocasu. To je kus! Jak se mu asi do té pusy vejde? 

Že jste nestihli zaznamenat další zvířátko? Nedivíme se, jde totiž o scinka. Žije v poušti a je neskutečně rychlý. Barvu má namodralou a také rodí živá mláďata. Zopakování pro vás. Pamatujete si, co to znamená? Pokud ne, napoví vám text výše :) 

Posledním naším návštěvníkem byl gekončík africký, který se dá dobře ochočit, je nenáročný na krmení, ale pozor, také mu upadává ocásek v případě, že hrozí nebezpečí. 

Tak co? Už jste zběhlí v poznávání stejně tak jako my? :) 

 

-šp-

 

My jsme děti šikovné a nebojíme se žádného sportu! V družině jsme si vyzkoušely, jak se hraje proslulý pardubický hokejbal. Vytvořily jsme několik týmů po ročnících a zápasily mezi sebou.

Že nevíte, jak se tento sport hraje? Něco si přebírá z hokeje - hokejku a rukavice, ale led byste u tohoto sportu hledali marně. Hraje se prý na speciálním plastovém povrchu nebo na betonu. Takže zapomeňte na brusle. Hokejbal se prý původně hrál s míčkem, který měl vlastnosti tenisáku, ale dnes už uvidíte při hře speciálně upravené míčky, které utváří elipsovitý pohyb, což samozřejmě vyžaduje lepší postřeh a zkušenosti hráčů. My jsme hrály verzi s malými brankami a bez golmana. A můžeme říct, že my jsme si s tím vším hravě poradily. A že je to sport pro kluky? Tak na to zapomeňte, jeden tým jsme měly složený, až na jednoho chlapce, ze samých šikovných hráček, které oslňovaly pana trenéra svou mrštností. 

 

Aktuální články a fotky ze Superligy můžete sledovat přímo na stránkách hokejbalového týmu, který pro nás akci připravil.

http://www.hbcpce.cz/clanky/superliga-zs-benesovo-namesti.html

 

-šp- 

Kluci - holky, pojďte si hrát :)

Hrajeme si, tvoříme, tančíme a společně se bavíme...

 

-šp-

Ve školní družině byste našli kuchaře a kuchařinky hodné pochvaly pana Pohlreicha. Otevřeli jsme totiž nový kroužek vaření pod vedením zkušené kuchařinky Drahušky Novotné. Pracuje se nám parádně, máme krásnou novou kuchyňku. Ale pozor, není to jen tak, kdo vaří, ten uklízí, kdo uklízí, dává pozor na všechny zapůjčené věci. To vše jsme si připomněli na úvodní hodině. 

Učíme se nejen vařit (už jsme zvládli ovocný salát, podzimní bio čaj ze slupek jablíček, skořice, medu a hřebíčku; sýrovou pomazánku, tvarohovou pomazánku s česnekem, mazání na bagety zdobené rajčaty, pažitkou a sýry) ale zapisujeme si i recepty a učíme se stolovat.

A kde všude bereme suroviny? Přímo ze zahrádky, pokud se zadaří, přinášíme domácí česnek, cibuli, pažitku a další. 

Budeme rádi, když nás v našem snažení budete podporovat i nadále. A máme dokonce zprávy o tom, že zapojeni byli i rodinní příslušníci mužského pohlaví. Tatínkové nezlobte se za to na nás, že musíte občas vypnout zprávy nebo dát váš notebook do režimu spánku a jít s námi krájet jablíčka a míchat salát, vždyť o tom to přeci je :) :) :) A my jsme za vaši ochotu a čas vděčnější než za drahé dárky. 

 

-šp- 

Milé děti, 

seďte tiše,

přichází k nám pohádka, 

jak se v staré knize píše, 

kouzel je tu zahrádka. 

A v ní žije koza stará

a s ní sedm kůzlatek, 

vlk se o ně nepostará, 

z břicha musí nazpátek. 

 

A že vám doma chybí loutky? To přece vůbec nevadí, vezměte kolíčky, šátky, židle a provizorní loutky jsou tu zachvíli. 

(DDM Delta - pan Pohádka a jeho loutkové divadlo) 

 

-šp- 

Ve středu 14. října jsme se družinkou nachvíli proměnili v pravěké lovce a sběrače. Ocitli jsme se ve vlastní vesničce ve Všestarech, kde jsme se učili sekat prastarou sekerou s kamenným a měděným ostřím, opracovávali jsme pazourek, činili kůže, propichovali lastury, házeli oštěpem, apod. Pozorně jsme sledovali pravěké domy, které sloužily lidem a pravděpodobně jejich zvířectvu. V části domu jsme si prohlédli krásný přírodní oltář, prostory pro spaní, vaření a chov dobytka. Dům byl protáhlý a prostorný.

A víte co? Pojďte s námi, my vás provedeme!

Věděli byste, jak se jmenuje hmota, která se používala na stavbu stěn pravěkých domů? (pokud mluvíme o příbytcích zemědělců). Kdo si myslí, že mazanice, má bod. A schválně jestli si tipnete, kolik je potřeba stupňů v peci pro vypalování zdejší pravěké keramiky? Nevíte? Tak my vám poradíme. Je to právě 900 stupňů. A to je nějaká teplota!

Pokud byste chtěli prožít den v takové pravěké vesnici, tak jako muž byste pravděpodobně připravovali dřevo na stavbu domů, nejčastěji se pracovalo s dubem. Ale pozor, žádná motorová pila a technika, hezky byste uchopili sekeru a bobrovitě káceli stromy. Ženy tehdy spíše opracovávaly kůže, staraly se o dobytek a domácnost. A pokud bylo třeba, pracovaly se srpy. 

A jak si myslíte, že pravěcí lidé uchovávali obilí? Museli si vykopat hlubokou jámu a tam jim jen tak něco nepomrzlo. 

Že by jste si taky rádi něco koupili? No, tak to honem rychle zapomeňte na bezkontaktní platební karty, tady se platí takzvanými hřivnami a nosit je můžete klidně na opasku. 

A co si dáme po těžkém pracovním dni k dobrému obědu? Nadívaným kuřátkem vás neuctíme. Ale když si stejně jako my poctivě připravíte mouku, možná dostanete výborné a ještě teplé placky připravované na kameni. 

A když náhodou uslyšíte zašustění v dálce, připravte se, možná budete muset zápasit pomocí oštěpu. To už my všechno známe a na vše jsme se náležitě připravili, a i když nám počasí připravilo pěknou polízanici, my jsme to hravě zvládli a celý den si užili. 

Těšíme se na příště. 

-šn- 

16. září se na nás přišla do družiny při začátku školního roku podívat městská policie. Přinesla s sebou spoustu zajímavých rad a informací, které jsme si pečlivě zapsali za uši. Poučila nás v rámci projektu "Za bezpečné dětství" o dopravních značkách, bezpečnosti při přecházení silnic, apod. Nechybělo ani téma hovorů s cizími lidmi a prevence v oblasti drog. A abychom nezůstali jen u negativních jevů a příliš si nekalili mysl, vrátili jsme se i k povinné výbavě jízdních kol a jízdě na nich. A to vám bylo věcí, o kterých jsme ani netušili, a které se nám  jistě budou hodit. Mimochodem, kontrolní otázka pro Vás, víte, od kolika let smí dítě jezdit samo na kole? :) 

- šn- 

I když se zdálo, že nám počasí nebude přát, nezalekli jsme se a karnevalovali jsme jako o život. Hudba se nesla zahradou školní družiny. Sešlo se spousta krásných masek, které byly po zásluze odměněny. Bohatým programem provázela jako každým rokem "Lucie Kikis Borhyová", o hudební složku se postarala děvčata z kroužku flétnička a nechybělo ani profesionální vystoupení tanečního country kroužku. Všechny děti se skvěle bavily a některé z nich získaly hodnotné ceny a mlsky v soutěžních disciplínách - tanec ve dvojici s balónkem, přenášení míčku, atd. 

-šn-

       17. června jsme s družinkou vyrazily na další z krásných výletů - našim cílem byl Hřebčín ve Slatiňanech patřící pod Národní hřebčín Kladruby nad Labem. Podívaly jsme se na tzv. "starokladrubáky", děti si prohlédly jejich typické klabonosy. Prohlédly jsme si stáj plemenných hřebců a stáj - neboli tzv. "porodnici pro koníky", kde jsme nahlédly do soukromí klisnám a jejich hříbátkům. Upoutala nás přednáška o jménech hřebců, kteří se jmenují jedním jménem po svém otci a druhým po své matce. Podle tohoto návodu jsme s úsměvem skládaly svá koňská jména :)  Závěrem prohlídky jsme zabrousily do stáje s kočáry (prohlédly jsme si ty svatební, všední ale i závodní) a nechybělo ani malé muzeum, kde jsme si lámaly hlavu nad koňským sedlem, které sloužilo dámám se širokými sukněmi. Nezapomněly jsme ani na prohlídku koňského výběhu pod hřebčínem. Tam nás koníci přivítali z bezprostřední blízkosti. Našemu výletu nechyběla ani sladká tečka, pochutnaly jsme si na dobrých nanucích a domů si pořídily suvenýry na památku. 

-šn-

Ve středu 3. června nás navštívil malíř a kreslíř Jan Lušovský. Zabavili jsme se s kreslenými hádankami, užili si spoustu legrace a ještě k tomu získali zajímavé ceny.

-šn-

 

foto dostupné na (přejaté z): http://www.pardubice-racecourse.cz/vyznamni-hoste